Pohádky

Kočička Laura

Žila byla v jednom domečku na kraji lesa opuštěná kočička Laura. Toho rána ji vzbudily sluneční paprsky, které ji nechtěly nechat vyspat. Laura byla mrzutá, hladová, a proto se vydala koupit si něco dobrého, aby si zaplnila bříško. Vzala si košíček a vydala se na cestu. Ťapkala si po cestičce, ke každé rozkvetlé kytičce si přivoněla, za každým čmelákem se rozutíkala. Cestou přemýšlela, co si uvaří za jídlo. Dostala chuť na dobrou polévku, jakou dělala maminka. Laura docapkala do lesního obchůdku. Otevřela dveře a byla mile překvapena. Za pokladnou stál roztomilý dinosaurus. „ Dobrý den,“ řekla Laura. „ Dobrý den, kočičko“. Postavila košík na pultík a přemýšlela, co nakoupí. „Co si budeš přát?“ „Víš, dinosaure, chtěla bych zeleninu, abych si mohla uvařit polévku, a naplnila si tak svoje prázdné bříško,“ řekla Laura. „Hmmm, samé dobrůtky, kočičko…to ti jen schvaluji,“ řekl dinosaurus. „To víš, dinosaure, mne myšky nechutnají, já si raději pochutnám na zelenině! Můžeš mi, prosím, dát dvě mrkvičky a jeden kedluben s těmi velkými listy, který je támhle?“ Dinosaurus připravil zboží a dal Lauře vše do košíčku. „A co ještě, kočičko, není toho málo?“ „ Víš, já přemýšlím, co maminka vždy dávala do polévky,“řekla Laura. „Maminka si přála, abych ji pomáhala, jen já si radši hrála a toulala se po venku. A teď nevím, co dále koupit,“ řekla smutně Laura. „Tak víš co, kočičko, já ti s tím pomůžu! Vezmi si tenhle krásný květák, určitě polévku zdokonalí i tento výborný celer. Já bych tam ještě dal petrželku a hrášek. Představ si, že veverka, která bydlí vedle mě, dává i fazolové lusky, ty prý tomu dodají tu správnou chuť. Tady máš košíček, kočičko.“ „Jééé, dinosaure, děkuji ti moc. Já si s tím už nějak doma poradím.“ A Laura se vydala na zpáteční cestu…Ve svém domečku si očistila a umyla zeleninu, nakrájela ji a začala vařit polévku. Mezitím si prostřela stůl, nachystala mističku a šla si utrhnout kytičku ze své zahrádky. Mezitím se polévka dovařila. Kočička si nabrala trochu polévky a posadila se ke stolu. Ochutnala a byla překvapena, že její polévka chutná stejně jako od maminky. „Příště pozvu dinosaura. Jsem moc ráda, že mi poradil, jak uvařit skvělou polévku“, řekla Laura a šla si hrát se svými kamarády.

Dinosaurus

Jednoho krásného slunného dne se Laura rozhodla, že půjde pracovat na zahrádku. Nejdříve se ale pořádně najedla, abysi zaplnila své prázdné bříško. Vzala si košíček se semínky, hrábě a kopačku a vydala se ven. Sotva otevřela dveře, zasvítily ji sluneční paprsky do očí. „ Jééé, to bude dnes ale krásný den,“ řekla Laura a vydala se k záhonku. Vzala si kopačku a začala vytrhávat plevel, který rostl mezi zeleninou. Najednou Laura uslyšela divný zvuk. Něco zašustilo jakoby z lesa. Laura přestala pracovat, otočila se a rozhlédla se. Nic neviděla. „Hm…asi se mi to zdálo.“ Pokračovala dále ve své práci, připravila si nový záhonek a zasela si semínka. „Ještě by to chtělo zalít! Zajdu si pro konvičku a zaliju si semínka, aby mi rychle vyrostly v krásné květinky,“ řekla Laura. Sotva se otočila, uviděla velký stín vedle křoví u domečku. „Jejdanánky, co to je? “Laura se plížila k domečku pomalými kroky, docapkala ke křoví a obezřetně vykoukla, kdože se to tam nachází. „Fuj, ty jsi mě ale vylekal, dinosaure. Co tady děláš?“ řekla Laura. „Ahoj kočičko, já tě nechtěl vylekat. Jen jsem se tady schoval a díval se, jakou máš krásnou zahrádku.“ „ Děkuji, dinosaure,“ řekla kočička. „Víš co? Pojď se mnou. Ukážu ti, kde co mám, kde jsem zasela semínka a ukážu ti mé oblíbené kytičky, ke kterým tak moc ráda přičichávám.“ „Moc rád se na vše podívám, kočičko.“ A tak šli a Laura mu ukázala svou zeleninu, svůj nově zasetý záhonek a kytičky. Dinosaurus si sedl na lavičku u domečku, obdivoval klid a povídal si s Laurou, když mu náhle začalo kručet v bříšku. „ Jeminánku, ty máš hlad dinosaure, že ti tak kručí v bříšku?“ „Inu, trošku mám, ráno jsem se nestihl nasnídat,“ řekl. „Tak víš co? Já ti uvařím polévku, jakou dělávala má maminka. Ty jsi mi minule poradil, co vše do ní dát a já ti teď na oplátku uvařím, ať můžeš taky ochutnat,“ pronesla Laura. Laura si zašla do zahrádky pro zeleninku a začala vařit. “Dinosaure? Mohl bys, prosím tě, prostřít stůl? Já donesu polévku a můžeme se hezky najíst.“ „Dobrý nápad, to jsem dělával vždycky rád,“ řekl dinosaurus a začal prostírat stůl. Laura donesla polévku v mističkách a začali jíst. „Hmmm, polévka se ti, Lauro, moc povedla. Takovou jsem snad ještě nikdy nejedl,“ řekl dinosaurus Lauře. „Děkuji, jsem moc ráda, že ti chutná.“„Lauro, slyšíš ten zvláštní zvuk? “Laura přestala jíst a poslouchala. Opravdu, slyšela zvláštní zvuk, který připomínal chroupání. „To je zvláštní dinosaure, co by to mohlo být? Pojď, půjdeme se podívat, co to je.“ Šli za zvukem a znenadání uviděli zajíce, který držel mrkev a pochutnával si na ní. Šli potichounku blíž a blíž, v tom je zajíc uviděl a dal se na útěk i s mrkví, kterou držel. „To je zvláštní, dinosaure, nikdy jsem ho tady neviděla, asi bydlí někde poblíž mého domečku.“ „Lauro, snad ho brzy potkáme. Hele, podívej se, jak mám plné bříško. Polévka byla vynikající. Už budu muset jít, zalezu si do pelíšku a budu odpočívat po tak skvělé polévce.“ „Tak jo, dinosaure…budu ráda, když za mnou zase přijdeš na návštěvu. Můžeš mi třeba pomoct na zahrádce a uvaříme si pak něco dobrého na zub.“ Rozloučili se a Laura šla do svého domečku, lehla si do postýlky a přemýšlela nad nádherně stráveným dnem.

Zajíček

Jednoho pozdního odpoledne se kočička Laura vracela z procházky a toulek okolím. Nesla si ve svém oblíbeném košíčku bylinky, květinky a nějaké pamlsky, které ten den nasbírala. Laura šla cestičkou mezi lesem a polem, vyhýbala se kamenům a různým překážkám. Uviděla krásného žlutého motýlka, za kterým se rozutíkala. Jenže jak tak utíkala, nevšimla si, že na cestě je velká větev, o kterou zakopla a spadla. Rozsypaly se jí veškeré úlovky z košíčku. Chtěla se zvednout, jenže ji strašně moc bolela ťapka a začala naříkat: „Ouvej, ouvej, toto bolí.“ Laura nemohla jít do svého domečku, a tak seděla na cestičce a plakala. Mezitím na kraji políčka s kukuřičnými klasy, v jednom vyschlém drnu, spal zajíček. Probudil ho nářek Laury. „Jejda, jejda, co se stalo? Kdo to může plakat,“ divil se zajíček. Oblékl si svou vestičku a šel za nářkem, který ho dovedl až k Lauře. Uviděl uplakanou kočičku, která seděla vedle košíčku. „Ahoj kočičko. Copak se ti stalo, že tady tak naříkáš?“ „Ahoj zajíčku, utíkala jsem za motýlkem, ale zapomněla jsem, že je cesta v těchto místech hrbolatá a v tom běhu jsem zakopla a upadla. Podívej se, vše se mi rozsypalo, navíc mě bolí moje tlapka. Mám na ní velikou bouli, zajíčku.“ Zajíček přišel blíž k Lauře a díval se na její bolavou tlapku. Zkusil jí sáhnout na tlapičku, jenže Laura začala ještě více plakat. „Zajíčku, moc to bolí. Nevím, jak se dostanu domů, nemůžu se postavit, abych mohla jít,“ pravila Laura. „Tak víš co, kočičko? Mám jednoho kamaráda, který mi vždy pomohl, když jsem si namohl své tlapky, anebo když mě něco bolelo. Dojdu pro něj, aby ti pomohl. Hezky tady odpočívej a já se hned vrátím,“ a odhopsal pryč. Laura smutně seděla na zelené travičce, dívala se kolem dokola a vyhlížela, kdy se zajíček vrátí zpátky. Po chviličce uviděla v dáli hopsajícího zajíčka a vlka, který utíkal za ním. Oba doběhli k Lauře. „Ahoj kočičko, copak se ti stalo?“ ptal se vlk. Laura vlkovi vysvětlila, jak spadla a jak si poranila tlapičku. Vlk si důkladně prohlédl Lauřinu tlapičku, poklepal po ní malým kladívkem a pronesl: „Kočičko, moc sis narazila nožičku, a proto ti ji budu muset zpevnit, abys mohla pokračovat ve své cestě.“ Vlk se rozhlížel, ale nemohl najít to pravé, čím by Lauře zpevnil tlapičku. „Zajíčku, nemohl bys mi pomoct najít něco na zpevnění tlapičky?“ řekl vlk zajíčkovi. Zajíček souhlasil a odskákal pryč. Hopsal ke své noře, kde našel mrkvičku, kterou si nedávno vzal z jednoho záhonku a schoval si ji na horší časy. Usoudil, že ji raději obětuje k tomu, aby pomohla kočičce Lauře, než aby ji snědl. Dal si ji do kapsičky a utíkal rychle za vlkem a kočičkou. „Vlku, tady máš mou mrkvičku, kterou jsem nedávno vzal z jednoho záhonku, určitě ti pomůže.“ Laura se dívala na zajíčka a prohlásila: „To je moje mrkvička, zajíčku! Jsem ráda, že jsi ji vzal zrovna ty, neboť mi teď pomůže k tomu, abych mohla dojít domů.“ Vlk zpevnil kočičce nožičku, rozloučil se se zajíčkem a rychle utíkal zpátky domů. „A tobě, zajíčku, dám za odměnu tolik mrkviček, kolik budeš jen chtít,“ řekla Laura a pomalu ťapkala domů za doprovodu zajíčka.

O vlkovi

Byl krásný letní den a Laura se vypravila k rybníčku. Vzala si do svého košíčku velkou deku, něco k jídlu a pár hraček do vody. Byla domluvena s dinosaurem, že si udělají piknik a budou dovádět ve vodě. Ťapkala si cestičkou, za každým motýlkem se rozutíkala, ke každému čmelákovi zvědavě se přiblížila a utrhla pár květinek, aby měli s dinosaurem krásný piknik. Došla na rozcestí, kde byli domluveni s dinosaurem, že na sebe počkají. Dinosaurus už tam byl, seděl na pařezu a házel si s balónkem. „Ahoj Lauro, už tady na tebe chvíli čekám.“ Přivítali se a vydali se k rybníčku, který byl za lesíkem. Cestou si házeli balónkem. Nevšimli si, že za nimi jde tajně vlk a sleduje jejich cestu. Byl smutný, že si kočička s dinosaurem tak krásně hrají a on si nemá s kým hrát. A tak jen smutně sledoval jejich hrátky až k rybníčku, kde mezitím Laura s dinosaurem došli. „ Dinosaure, prosím tě, můžeš mi pomoct rozložit deku, abychom si mohli sednout a dát si něco dobrého do bříška?“ řekla Laura. Dinosaurus souhlasil a kočičce pomohl. Laura připravila salát z čerstvé zeleniny ze své zahrádky a dali se do jídla. „Já bych šla do vody, ale podívej na ten mráček, nepočkáme chvilku, než bude pryč?“ zeptala se Laura. „Pojď, budeme si hrát s balónkem, kdo nejdále dohodí, Lauro. Pojď, postavíme se tady a začneš nejdříve ty. Laura vzala balónek a hodila ho docela daleko, až se zakutálel do křoví. Počkej, dinosaure, já ti pro něj dojdu. Laura běžela, a když přišla k balónku, všimla si, že u pařezu sedí vlk a pláče. „Vlku, proč pláčeš, stalo se ti snad něco? „Víš, kočičko, já vás celou cestu sledoval, jsem tady v lese sám a nemám si s kým hrát a tak moc bych chtěl mít kamarády.“ „Víš co, vlku, pojď s námi, budeme si hrát a dáš si s námi svačinku na našem pikniku.“ Vlkovi se rozzářila očička, vzal si své věci, chytl Lauru za tlapku a utíkali na deku. Laura představila vlka dinosaurovi a všichni tři si hráli s balónkem. Mráček zmizel a všichni tři utíkali i s míčem do vody. Po dovádění ve vodě všem vyhládlo a utíkali se osušit. Laura s dinosaurem nachystali jídlo, vytáhli všechny dobrůtky a rozložili je na deku. Vlk si ze svých věciček vytáhl bukvice a začal jeden po druhém louskat. Laura se na vlka dívala a řekla: „Jééé, dáš mi jednu bukvici? Zkusím si ji rozlousknout.“ Vlk dal bukvici nejen kočičce, ale i dinosaurovi. Ani jednomu však bukvice nešla rozlousknout a tak vlk pomalu předvedl, jak se to dělá a naučil je, jak louskat bukvice. Blížil se večer, a tak se začali pomalu balit a vydali se do svých domečků. Šli opět lesíkem, házeli si balónkem, utíkali a moc hezky se bavily. Vtom uviděli zajíčka, který hopsal před nimi, a dohonili ho. „Ahoj zajíčku,“ řekla Laura.„Podívej, máme nového kamaráda“ a ukázala na vlka. Zajíček vlka znal a řekl Lauře, že to byl právě on, který nedávno pomohl Lauře s bolavou tlapkou. Laura vlkovi ještě jednou poděkovala, a když se loučili, tak všechny pozvala na společný výlet.

O lišce

Bylo ráno, sluneční paprsky svítily přes okénko do místnosti a Lauru vzbudilo klepání na dveře: Ťuky, ťuk. Laura otevřela očička, podívala se na hodiny a úplně se polekala. Zjistila, že zaspala a že už na ni čekají kamarádi, aby mohli vyrazit na výlet. Laura šla otevřít dveře a všem se omluvila, že zaspala. Rychle se umyla, vzala si připravený batůžek a utíkala za ostatníma. Laura byla ještě trošičku rozespalá, a tak si ji vzal dinosaurus na záda. Laura tak viděla okolí z výšky a byla okouzlena, jak je vše krásné. Vlk se zajíčkem šli před nimi a trhali kytičky, aby je mohli dát Lauře. Laura v tu chvíli uviděla v dáli věžičky hradu. „ Jé, tam bychom mohli jít, kamarádi, co myslíte?“ řekla Laura. Jenže zajíček s vlkem neviděli, a tak poprosili dinosaura, jestli by je mohl také vyzvednout na svá záda, aby se mohli podívat. A opravdu. V dáli byl hrad! Dinosaurus se vydal se všemi kamarády na zádech a všichni si zpívali písničku: „My jsme čtyři kamarádi, my se máme rádi, zeleninu rádi jíme, domeček si postavíme……….“ V tu chvíli před ně skočila velikánská liška. Na všechny se dívala, naježila své chlupy a řekla: „Stát! Kam jdete?“ Dinosaurus řekl: „My jdeme na výlet, tak jdi na kraj a nechej nás pokračovat v cestě, liško.“ „Pché, ani mě nehne. Já vás ale nepustím. Já vás všechny sním. A začnu u tebe, kočičko.“ Laura se lekla, skrčila se u dinosaura na ramenou a tiše pronesla: „ Liško, co bys ze mě měla, jsem malá, chlupatá, ještě by ti zaskočil můj chloupek v krku.“ „Hm, to máš pravdu, z tebe bych nic neměla. Tak pojď ty, zajíčku, pojď, já si tě sním!“ Zajíček šel pomalu k lišce, jenže jak se k ní blížil, rychle se rozutíkal a vběhl na kraj lesa a schoval se za první strom a křičel na lišku: „Mě nechytíš a už vůbec mě nesníš, liško.“ Liška moc hbitá nebyla, a tak nechala zajíčka být. Dinosaurus se už zlobil na lišku, že je zdržuje od cesty na jejich výlet a šel k lišce. „Tak, teď jsem na řadě já, pojď ke mně liško a můžeš mě sníst.“ Liška udělala pár kroků k dinosaurovi, ale ten ji chytl za krkem a zvedl ji do výšky. „Liško, ty jsi ale hloupá! Myslíš si, že bys nás mohla sníst, když jsem tady já? Teď si na tobě můžu pochutnat já!“ Liška začala prosit dinosaura, aby ji nejedl, že to nemyslela vážně, jenže dinosaurus jí nevěřil ani slovo. Lišky jsou přece mazané. Řekl vlkovi, aby našel nějaký provázek. Zajíček mu šel pomoct a Laura zůstala s dinosaurem sama. Liška stále prosila, aby ji pustili, že je nechá jít, ale bylo to marné. Vlk přiběhl i s provázkem. Dal ho dinosaurovi a ten uvázal lišku ke stromu. A rázně pronesl k lišce: „Tak liško, a teď tady zůstaneš do té doby, než se vrátíme, pak tě možná pustím. A mezitím můžeš přemýšlet nad tím, koho můžeš jíst a strašit.“ Liška zůstala uvázána a bědovala a vztekala se. Kamarádi se vydali, cestou si povídali o tom, co jim liška provedla, a obdivovali dinosaura, že si s ní tak poradil a vyzrál nad ní. Všichni došli na hrad, kde obdivovali tajuplnosti zákoutí, pochutnali si na jídle a odpočívali. Laura louskala pro všechny bukvice – strašně ji to bavilo a byla ráda, že ji to vlk naučil. Dinosaurus se zajíčkem si kopali balónkem. Po dlouhé chvíli se vydali na zpáteční cestu. Zajíček dováděl s Laurou, hráli na honěnou, přidal se i vlk a dinosaurus. Smáli se a bylo jim moc krásně. Zpívali si cestou: „My jsme čtyři kamarádi, my se máme rádi, zeleninu rádi jíme, domeček si postavíme…….. “ Došli ke stromu, kde stále seděla liška a bylo na ní vidět, že je hodně naštvaná. „Prosím, prosím, pusťte mě, ať mohu jít domů,“ žadonila liška. Dinosaurus promluvil k lišce: “Liško, já tě tedy pustím, ale už nikdy nechci vidět, že ohrožuješ moje kamarády nebo mě! Jinak tě příště uvážu a je mi jedno, kdo tě pustí.“ Rozvázal lišku a ta utíkala pryč, až se za ní prášilo. Laura, vlk, dinosaurus i zajíček byly rádi, že je liška fuč a došli všichni k Lauřinu domečku, kde si všichni sedli a povídali si, jak to byl krásný den, a že by bylo velmi hezké, kdyby mohli všechny dny trávit společně. Zajíček navrhl, že by si mohli postavit společný domeček – ale o tom, si milé děti, povíme příště.